čtvrtek 14. června 2012



Jak jsem se zula

Chcete hrát tenis, pořiďte si raketu, chcete běhat, pořiďte si boty …. no tak takhle jednoduché a jednoznačné to asi nebude. Všude se dočtete, že základem pro běhání je správné a kvalitní obutí, ale nalézt tu správnou botu je zkrátka kumšt. Přeje si botu na asfalt, do terénu, závodní speciálku, ortopedickou stélku, odtlumenou či minimalistickou. Jeden by se v tom nepřeberném množství informací a podrážek ztratil. V současnosti stojí proti sobě dva trendy: extrémně odtlumené boty s řadou technologických vychytávek a minimalistické obutí. Tak nějak v pozadí se krčí běh naboso…
K barefoot jsem se dostala vlastně díky přívalu článků o minimalistických botách, které zažívají boom. Jejich podstatou je co nejvěrněji se přiblížit k běhu naboso. Ale o čem, že ten běh bez bot vlastně je, čím je tak unikátní ? Brouk do hlavy nasazen…tak jsem se rozhodla odložit si. Fíha, nikde nic nedře, netlačí, ale především vnímám rozličnost povrchu, cítím sluncem rozpálené kameny, písek mezi prsty, chladivou rosu na chodidlech, bořím se do měkké zeminy po dešti. Takové běžecké 3D. Nicméně logisticky se jedná o náročnější záležitost, ne všude se dá tímto způsobem pobíhat, zároveň se musíte skutečně soustředit na každý krok. Opravdovou fuškou je pak když mám k sobě uvázanou ještě štěknu, to občas nevím co dřív. Nejvíce jsem takto v kuse urazila 10 km, omylem jsem totiž zabloudila v lese a byla strašně líná zdržovat se obouváním. Dneska barefoot tvoří nedílnou složku mých cest. Mám ověřené úseky, kde mohu beze strachu boty odložit, obzvláště si libuji ( stejně jako Enya ) v blátě :-D. Zprvu jsem se obávala uražených prstů, pořezaných plosek, modřin atd., ale pokud si dá člověk pozor, zvolí vhodně trasu a hlídá si způsob běhu, pak zranění nehrozí. Naopak, touto „novinkou“ se dá celé řadě běžeckých zranění předejít – viz. moje příčně plochá klenba, jež je následkem došlapu na patu. Bosá noha vás totiž automaticky postaví na špičky. Běžecká únava, která je nevíce znát právě na došlapu, je pro mě znamením, že přišel ten správný okamžik odložit botky. Zajisté se za vámi lidi budou otáčet a nechápavě si klepat na čelo, ale pravý runner bude chápat o co tady běží.

Bikila ze mě asi nikdy nebude, ale ráda bych časem docílila, aby kilometry psané do závorky byly těmi, které jsem absolvovala nikoliv bosky, ale obutá.        
  
-         občas je pak potřeba na tu špínu vzít drátěnku
-         podstatně větší riziko poranění tlapek při nesprávném došlapu
-         na asfaltu, štěrku a vlastně všem co není „made by nature“ je běh naboso spíše za trest

      + zujte boty a sami pochopíte  ;-)   

Tak takhle asi nevypadá ladná dívčí nožka :-D. Můj běžný standard po 5 km "dole bez"

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Žádné komentáře: