Jak jsem se zula
Chcete hrát tenis, pořiďte si raketu, chcete běhat, pořiďte
si boty …. no tak takhle jednoduché a jednoznačné to asi nebude. Všude se
dočtete, že základem pro běhání je správné a kvalitní obutí, ale nalézt tu
správnou botu je zkrátka kumšt. Přeje si botu na asfalt, do terénu, závodní
speciálku, ortopedickou stélku, odtlumenou či minimalistickou. Jeden by se v tom
nepřeberném množství informací a podrážek ztratil. V současnosti stojí
proti sobě dva trendy: extrémně odtlumené boty s řadou technologických
vychytávek a minimalistické obutí. Tak nějak v pozadí se krčí běh naboso…
K barefoot jsem se dostala vlastně díky přívalu článků
o minimalistických botách, které zažívají boom. Jejich podstatou je co
nejvěrněji se přiblížit k běhu naboso. Ale o čem, že ten běh bez bot vlastně
je, čím je tak unikátní ? Brouk do hlavy nasazen…tak jsem se rozhodla odložit
si. Fíha, nikde nic nedře, netlačí, ale především vnímám rozličnost povrchu, cítím
sluncem rozpálené kameny, písek mezi prsty, chladivou rosu na chodidlech, bořím
se do měkké zeminy po dešti. Takové běžecké 3D. Nicméně logisticky se jedná o
náročnější záležitost, ne všude se dá tímto způsobem pobíhat, zároveň se musíte
skutečně soustředit na každý krok. Opravdovou fuškou je pak když mám
k sobě uvázanou ještě štěknu, to občas nevím co dřív. Nejvíce jsem takto
v kuse urazila 10 km, omylem jsem totiž zabloudila v lese a byla
strašně líná zdržovat se obouváním. Dneska barefoot tvoří nedílnou složku mých
cest. Mám ověřené úseky, kde mohu beze strachu boty odložit, obzvláště si libuji
( stejně jako Enya ) v blátě :-D. Zprvu jsem se obávala uražených prstů,
pořezaných plosek, modřin atd., ale pokud si dá člověk pozor, zvolí vhodně trasu
a hlídá si způsob běhu, pak zranění nehrozí. Naopak, touto „novinkou“ se dá
celé řadě běžeckých zranění předejít – viz. moje příčně plochá klenba, jež je
následkem došlapu na patu. Bosá noha vás totiž automaticky postaví na špičky.
Běžecká únava, která je nevíce znát právě na došlapu, je pro mě znamením, že
přišel ten správný okamžik odložit botky. Zajisté se za vámi lidi budou otáčet
a nechápavě si klepat na čelo, ale pravý runner bude chápat o co tady
běží.
Bikila ze mě asi nikdy nebude, ale ráda bych časem docílila,
aby kilometry psané do závorky byly těmi, které jsem absolvovala nikoliv bosky,
ale obutá.
-
občas je pak potřeba na tu špínu vzít drátěnku
-
podstatně větší riziko poranění tlapek při nesprávném
došlapu
-
na asfaltu, štěrku a vlastně všem co není „made by
nature“ je běh naboso spíše za trest
Tak takhle asi nevypadá ladná dívčí nožka :-D. Můj běžný standard po 5 km "dole bez" |
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat