Konec nebo nový začátek?
Dlouhou dobu jsem hledala důvod, abych začala opět psát o
běhání, svých výkonech a zážitcích. A
víte co, nenašla jsem ho. Něco mě opustilo a já to nedovedu uchopit a
jednoznačně pojmenovat. Plíživě se ze mě něco vytratilo. Ono místo, ale
nezůstalo prázdné.
Najednou nepotřebuji
soupeřit s časem, terénem, ostatními, ale tím nejdůležitějším je, že
nepotřebuji bojovat sama se sebou.
Objevila jsem kouzlo toho, když se dokážete zastavit.
Odhodila jsem ony pomyslné ručičky na hodinkách, které měří výkon, zpomalila
dech, pozvedla hlavu a zrak upřela do okolí. Čísla se proměnila ve vůně, pocity
a malebné scenérie. O kolik jsem šťastnější, když má naše stará čtyřnohá
kamarádka spokojený výraz ve tváři a radost v očích po rozverném výběhu. Jde snad změřit blaho, které mne naplňuje,
když sluneční paprsky rozehřívají moje tělo na skále? Dá se nějak vyčíslit
pohled na východ Slunce nad jezerní hladinou?
Nových rozměrů nabyla moje cesta. Neběhám, nejezdím pro
údaje, ale proto, abych pozorovala svět, prožívala krásu okamžiku, vnímala
plnost života a střádala smyslové zážitky na rozličných místech.
Zvažovala jsem, zda tuhle stránku sprovodit ze světa, když
už takovou dobu neplní účel, pro který byla stvořena. Ale z jisté
nostalgie toho nejsem schopna. Pro mne je krásným kusem života, vzpomínkou, jež
nechci smazat. A kdo ví, možná jednou opět ožije… protože svět je pln různých
cest.
