Tenhle týden byl pro mě docela zlomový. Na pár dní jsem upustila od  klasického tréninku a právě díky tomu jsem si uvědomila, jak moc se změnil můj vztah k běhání. Sama bych nečekala, že tohle někdy vyslovím, ale vážně mi tento druh pohybu chyběl. Stávám se asi závislá na tomhle způsobu dobíjení pozitivní energie, endorfinech, propoceném tričku, krystalkách soli na čele, pobytu na čerstvém vzduchu a pobíhání po lesních cestičkách.

Klíčová sobota – obrovský posun, nikoliv však výkonnostně, ale v oblasti mnohem podstatnější. Běžela jsem a byla neskutečně šťastná. Je to tak prosté, přesto to byl neuvěřitelně silný zážitek. Užívala jsem si každý krok a přála si, aby to nikdy neskončilo. Jako bych splynula s terénem, byla součástí barevného podzimu, cítila jsem jakousi vnitřní harmonii a uspokojení. Nechtěla jsem zpomalit nebo zastavit, až sobecky jsem se bála, že bych tím mohla přijít o onen stav opojení, který mne v danou chvíli naprosto pohltil  ….  

---------------------------------------------------------------------------------------------