Nevím, kdy má člověk právo prvně bilancovat, zda po maratonu, prvních sto nebo tisíci kilometrech, každopádně já cítím, že bych to měla udělat nyní. Neodvažuji se nazývat běžcem, ale považuji se za člověka, jenž se rozhodl vydat po cestě, která snad bude jednou tímto titulem zakončena. Cosi mě kdysi přimělo vyměnit kolečka za podrážku a od té doby se mnoho změnilo. Myslím, že jsem částečně poodkryla roušku toho, co se pod pojmem běh skrývá. Zjistila jsem, že se nejedná jen o aktivitu jako takovou, která je vymezena dobou tréninku, ale že běh je pro člověka, jenž ho provozuje srdcem určitý životní styl.

Ano, byly tu nepříjemné okamžiky ( například když jsem druhý den nemohla ani vstát z postele, když jsem byla zmoklá na kost a brodila se bahnem nebo když jsem ležela na zemi s podvrtnutými kotníky ) a já chtěla tuhle stránku smazat a zahodit tenisky někam do kouta na půdě, ALE jsou tu i nádherné chvíle a těch je podstatně víc ( běhám překrásnou  krajinou při západu Slunce, potkávám nové lidi, mám možnost nerušeně přemýšlet nebo jen tak relaxovat, mám svobodu ), pro tohle stojí nazout boty.  

Běh se stal pro mě vnitřní záležitostí, která mi přináší potěšení, nové zážitky a neustále mě něčím překvapuje. Je to výjimečný soubor hodnot a pocitů. Škoda jen, že jsem musela nejprve přijít o něco jiného a velmi cenného, abych tohle vše objevila. 

Závěrem bych chtěla nesmírně poděkovat svým báječným přátelům, kteří mě tolik podporují, právě díky nim překonávám překážky, bolest, ale především se nevzdávám a stále běhám. 

Celkem: 600 km a něco navrch :-)
---------------------------------------------------------------------------------------------