Hornettlon 2014 – kvadriatlonový masakr: 0,5 - 20 - 11 - 5

   S myšlenkou tohohle závodu přišel můj muž, který náhodou spatřil plakátek na tuhle poměrně netradiční sportovní událost. Nejprve jsem se stavila k celé akci poměrně skepticky, ale zvídavost mě nenechala v klidu, a poté, co jsem se dopátrala, že i moji přátele jsou na startovní listině, spontánně jsem týden před startem v poslední možný den odeslala vyplněný registrační formulář. Takže vzhůru vstříc dobrodružství, které se sestává z 0,5km – plavání, 20km – horské kolo, 11km - inline bruslení a 5km – běh.

   Objektivní zhodnocení sportovních schopností a dané formy se dá ve stručnosti shrnout do následující formule: doufejme, že přežiji :-D.

   Hned první disciplína je pro mne kamenem úrazu. Naposled jsem tělo smočila před pěti lety v parném létu v bazénu za domem rodičů. Představa, že mám uplavat dvacet plaveckých bazénů a neutonout při tom, se zdála nereálná. Výsledné časy závodníků předešlých ročníku ještě více podporovaly moji teorii o science fiction. Pro jistotu jsem ve středu absolvovala návštěvu plovárny a s blaženým výrazem odcházela s vědomím, že do limitu 45 minut jsem schopna se vejít. Horské kolo (a svoje nervy) v krutém terénu jsem ozkoušela v neděli. Brusle přišly na řadu ve čtvrtek a běh v úterý. Jednotlivé disciplíny bychom prověřené měly, ale jejich spojení na společné trati mi nahánělo skutečně hrůzu. 

                

Základní body, které mi měly zajistit úspěch, jsem kompletně a svědomitě nedodržela:

•         Kvalitní a včasná tréninková příprava - neproběhla žádná
•         Dlouhý spánek - 4 hodiny  
•         Vydatná a vhodná snídaně - půl misky ovesné kaše
•         Psychická pohoda - stres, většinu času před odjezdem jsem strávila na toaletě

   Poprvé jsem někam dorazila včas, ale dlouhá fronta v registrační kanceláři, způsobila, že jsem věci umisťovala na depa těsně před startovním výstřelem. V davu spolubojovníků se mi podařilo nalézt kluky, prohodit s nimi pár milých slov, vtípků a popřát si hodně zdaru. Téměř stovka plavců se náhle dala do pohybu a začalo se závodit. Ještě, že rybník byl natolik mělký, nemalá část trati se totiž dala odchodit po dně, což vzhledem k mému neplavectví představovalo značné ulehčení této disciplíny. Z vody jsem se po 12 minutách vypotácela pěkně vyřízená. Ztráta na čelo závodu byla značná, takže jsem dobu pobytu v depu rekordně zkrátila: nazula boty, zapnula helmu a přes dres urychleně oblékla tričko. Čapla kolo a začala šlapat do pedálů. Pořadatelé se při výběru cyklistické pasáže skutečně vyřádili. Lesní cesty, písčité a kamenité pasáže, výjezd (místy výběh) na Velkou Bukovou. Výživné to tedy bylo. Po jedné hodině a jedné minutě jsem sesedla ze sedla a nazouvala brusle. Dva okruhy po letištní ploše značně znepříjemňoval silný protivítr, který je viníkem pro mne ne příliš uspokojivého času 35 minut. Začínala jsem toho mít plné zuby, ale vidina poslední disciplíny, která mě dělila od cíle, mě hnala kupředu. Přezula jsem do pětiprstů, posbírala zbytky sil a vyběhla do posledního úseku. Cestou jsem se minula s Andrejem, což mě značně namotivovalo a zvedlo náladu, neboť jsem usoudila, že na toho kluka, zas až tolik neztrácím. Po 29 minutách jsem konečně přetínala cílovou pásku. Výsledný čas: 2:21 - za mě spokojenost.

   Tenhle závod byl pro mě skutečně extrémně náročný. Vytáhla jsem ze sebe 100% a možná ještě něco navíc. Asi až s odstupem času budu moci říci, zda si ho budu chtít ještě někdy zopakovat. Ale jestli ano, pak nenechám přípravu na poslední chvíli, protože být neustále 4. mě fakt nebaví :-)

Peláším sundat boty, helmu a nandat brusle 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------