Na emoce pro emoce

Běh (a nejen tahle outdoorová aktivita) je pro mne emočním kanálem a ventilem. Nic se nepodepisuje na mém výkonu tolik jako psychické rozpoložení. V pohybu je důležitá souhra hlavy a těla. Jedno je závislé na druhém. Pokud jsem plna negativních emocí můj pohyb je dynamický a agresivní. Vytrvalost ustupuje a do popředí se dostává energický impuls. V tomto rozpoložení vnímám kladně nepřízeň počasí, těžký terén a další překážky. Skrze fyzicky náročný trénink překonávám bolest těla i duše. Vyplavuje se zkrátka zloba a kyselina mléčná :-D. Přichází úleva, únava a endorfiny. Nejvíce si však užívám běh, když je Šťastná šťastná. S úsměvem na tváři se nechám unášet krásou okolí, na vlně pozitivního myšlení nechám sebou prostupovat energii okamžiku. Skotačím mezi lesním porostem, přeskakuji potůčky, vesele zdravím náhodné pocestné. A když se do toho přidá sluníčko... jooo život je pak báječný. V ten moment není důležitá rychlost, ale snaha prodloužit si tu harmonii, plně a co nejdéle si vychutnávat příznivý stav.

Častokrát při běhu nemyslím vůbec na nic, vypínám realitu a svůj příběh cesty realizuji skrze pocity. Vnitřní stav, věci minulé, přítomné, budoucí i své sny jistým způsobem projektuji do každého svého běžeckého kroku. A protože mám ráda happyendy, bývám potěšena, když na konci té štreky nalézám pocit uspokojení. 

A v jakém módu pobíhám právě teď? Navrátila jsem se do míst mému srdci nejbližších i když to bohužel znamenalo vzdát se řady věcí a lidí z mého života. Trochu stres, chaos a zmatek. Čas prověří správnost mého činu. Ale kapitola, která právě začíná, je daleko více protkána tím naplněným a spokojeným během. To je, si myslím, dobré znamení.