pondělí 30. září 2013

Duatlon Mělník: 2,7 km běh - 30,5 km horské kolo - 5,4 km běh

     Nakonec jsem se přeci jen rozhodla napsat pár řádků o téhle sportovní akci, která se každoročně nese ve velmi přátelském duchu. Došlo mi, že být 5 ze 12 zástupkyň něžného pohlaví není přeci ostuda... no a že jsem letos tolika chlapům nenatrhla zadnici, to vem čert. Přežila jsem, poslední jsem taky nebyla, jen s tím - užít si to - to je takové vachrlaté, ale čas zaoblí ostré hrany vzpomínek.

     Na místo jsem tradičně dorazila "za minutu dvanáct" a registraci stihla na poslední chvíli. Okoukla jsem konkurenci (profi kola, výbava, dresy, atd.), a tak první zaječí úmysly na sebe nedaly dlouho čekat. Letos jsem se rozhodla provětrat tátovo horské kolo, neboť minulý ročník na bráchově treku jsem sice přežila bez fyzické újmy, ale psychicky to bylo dost kruté. Z celé té cyklistické pasáže mám jedno velké okno, jen vím, že jsem se zapřísáhla, že tohle příště jedině na odpruženém kole s pneumatikami od traktoru. Jenže! Pořadatelé nám těsně před startem oznámili: "bohužel den před závodem jsme museli cyklistický okruh zkrátit kvůli sklizni řepy". Odhlasoval se 3 x10 km okruh, jehož značná část vede po silnici. V ten okamžik jsem věděla, že jsem s sebou měla mít treka, který je na zpevněné cestě o poznání rychlejší a pohodlnější.
     První běh byl značně rychlý, ale i přesto se mi v pohodě podařilo do depa dorazit v první polovině startovního pole. Bohužel všichni, kterým jsem ukázala záda při běhu mi záhy vrátili stejnou mincí na kole. Ačkoliv jsem šlapala jako o život, neustále jsem se propadala ve výsledkové listině. Po prvním okruhu a dvou nahazování spadlého řetězu jsem váhala, zda nevzdat. Asi bych si neodpustila zbabělý úprk, takže jsem zaťala zuby a pokračovala. Před posledním během jsem byla naštvaná a vyčerpaná. Od cíle mě dělilo pár kroků. Přezula jsem do VFF a už jen vyklusala, nezávodila jsem (ono už ani vlastně nebylo moc s kým). ¨
   
     Špatně jsem zvolila kolo a měla ve všech ohledech málo natrénováno. Ale závody jsou pro mě jen zpestření, takže by se neměly brát moc vážně. Otřepat se... a jedeme dál. Příští rok to napravíme :-)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
   

Žádné komentáře: