neděle 28. dubna 2013

PO-PÁ: zaneprázdněna
SO: 8 km Sosnová, trail skrz NPPP s Honzou a Gastonem. A dneska jsme i běželi. Shodli jsme
               se: "ten les je prostě kouzelnej". Honzovi to začalo běhat a já skončila u barefoot.  
NE: 12 km Sosnová, trail. VFF utrpěly zranění, šev mezi prsty u malíčku nevydržel, tak nevím,
                 zkusit tu dírku zašít sama nebo reklamace ?  :-(

Blíží se bosá noha a já na tu akci skutečně chci jet, takže bych asi měla zvednout pozadí a začít s ním trochu hejbat, jinak si uříznu, respektive uběhnu, ostudu. Sice mi nejde o umístění, ale nemá smysl zapírat - poslední taky nechci být. Je zvláštní, jak si stanovujeme svoje cíle a ještě zvláštnější je, jak je překonáváme. Můj žebříček je stále stejný: užít si to, přežít a nebýt poslední. Jediná - a taky ta poslední - věc, která je proměnná je pak případný čas, do kterého se chci vejít, ten si však nechávám pro sebe ( asi proto, že by jej někteří mohli považovat za směšný, jenže já prostě nemám potřebu toho tvrdého biče, nestojím o mžitky před očima, ani o výkony na své osobní hranici. Čas, který si nastavuji je přesně takový, aby mi zajistil relativní pohodu a když jej překonám, mám o to větší radost. Vede mě intuice a nikoliv sporttester, takže buď a nebo .... ).          
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1 komentář:

ryba řekl(a)...

Paráda, neměj z toho strach. Já mám děsně rád tyto plány a cíle u ultra.
Začíná to: Poběžím s Danem a nakonec ho předběhnu.
2 km no nechám mu trochu náskok.
10 km no ti co mě teď předbíhají to asi přepálili.
20 km nevadí pořád to jde
35 km doběhnu k občerstvovačce
50 km nezávodím je mi to jedno kolikátej budu
Potom to pokračuje a končí v mlze, kdy se člověk snaží přežít. :))

Je to spíš taková sranda, člověk musí běžet podle svého, jinak se to pokazí, závodíme sami se sebou o ten čas tolik nejde i když všichni chceme být nejlepší.

Budu ti držet palce, když to nepůjde, vzpomeň si jak lehce ti to šlo v praze, když jsme se šli s Petrem proběhnout šárkou.