pondělí 4. března 2013

PO: 8 km přes Erbenku, trail. No nic moc, stále mě bolí svaly v celém člověku a hlavně mi ten
               bacil sedí na plicích, takže chroptím, chrchlám a sotva dejchám.  
ÚT: 8 km Erbenka, trail. Tohle počasí je téměř vymodlené, takže i kdybych se měla plazit,
               prostě venku budu
ST: volno. Poctivě do sebe láduji strašně odporný sirup, tak snad to zabere
ČT: 9 km podél Labe, asfalt. Stále to je pomalé, ale už se aspoň při každém kroku nedusím.
               Většinou na déšť nadávám, ale dnes to bylo: "It's the perfect day to go dancing in the
               rain". Tahle noční akce mě bavila


PÁ: volno. V rámci příprav na běžecký výlet poprvé peru pětiprsty. Čekala jsem, že je z pračky vytáhnu opět zářivé. No, těsně vedle. Očividně už tu máme trvalou teréní patinu :-D     

SENZAČNÍ SOBOTA 

Dostalo se mi pozvání od Petra na soukromí ŠUTR. Dalo nám to oběma práci časově se shodnout, takže nehledě na moje trable z chřipkovou epidemií, jsem prostě musela a hlavně chtěla jet. A pak všechna ta překvapení, která pro mne byla připravená...

     Cesta do Prahy a po ní proběhla až nečekaně bez komplikací. A tak mi časová rezerva, kterou jsem pro sichr zařadila do itineráře ( celý život totiž bojuji se svým orientačním nesmyslem ), dovolila vychutnat si i raní sloní dávku kofeinu ve společnosti bráchy a jeho báječné snoubenky.
       Pak už mě vyzvedává Petr a se šibalským úsměvem na tváří mi oznamuje, že má pro mě v autě překvapení. Ztrácím jindy svoji neomezenou výřečnost a valím kukadla, Kamil. Konečně jsem měla možnost poznat se s ním osobně, neboť doposavad jsme byli v kontaktu pouze přes internetovou síť.
       V autě se převlíkáme a vybíháme do Šáreckého údolí. Ti kluci mají snad někde schované přídavné trysky. S lehkostí a hravostí sbíhají a zase vybíhají kopce, řežou zatáčky a ještě u toho vesele konverzují. Lapám po dechu a snažím se do stále ještě chorých plic napumpovat co nejvíce kyslíku, kladu nohu před nohu a sotva stíhám vnímat okolní přírodu ( ano i mě to překvapilo, v Praze je příroda ). Naštěstí moji společnící mají se mnou slitování a kolegiálně drží moje tempo. V cíli vítězně porovnáváme, kdo je nejvíce spocen a řešíme, které boty nejvíce zapáchají - výsledky zůstanou pro veřejnost utajené :-D.
       Po gáblíku a zázvorové limče míříme na umělou stěnu. Prsťáky vyměňuji za lezečky a stanovuji si za cíl alespoň párkrát se vydrápat nahoru, přeci jenom je to už nějakej ten pátek, co jsem byla přivázaná k lanu. S Kamilem se jistíme navzájem a Petr dostává na své první hodině do teamu zkušenou instruktorku. Nejen, že tihle chlapy umí běhat, umí i parádně lézt.
       Den zakončujeme takovým tím holčičím tlacháním a vydáváme se zpět do svých domovů. 

Chlapi dík! Bylo to supr!    

A takové to subjektivní zamyšlení na závěr. Přesně tenhle den jsem moc potřebovala prožít. Zase se tím můj pohled na jisté věci posunul dál. Naposledy jsem dost závažně zpochybnila veškeré plánované závody. Stále jsem ještě v sobě nenašla definitivní odpověď, nicméně věřím, že časem se vynoří sama. Díky téhle rozpolcenosti se ve mně zlomila ta vůle se chtít nějak zlepšovat a vůbec běhat dále a třeba i častěji. A je zvláštní, že někdy ten, alespoň co se velikášství týče, zdánlivě nejmenší důvod, může být tou nejsilnější hnací silou. Běžela jsem s báječnými lidmi a chci s nimi ještě dál běhat. Nechci je zdržovat... příště budu rychlejší, vytrvalejší.            

Zpětně jsem zašátrala v paměti, kdy jsem naposledy běžela v něčí společnosti. Dostala jsem se pěkně hluboko v kalendáři, konkrétně mi poslední doprovod dělal právě Petr v srpnu při návštěvě Pekla. Ráda se proháním po stráních sama. Jen já a hudba, moje hra a má pravidla. Ale teď jsem si připomněla, jak moc je fajn, když můžete s někým sdílet tu vlnu radosti, kterou pohyb přináší. Prohodit milá slova a tvořit zážitky, které vám má kdo připomenout ... tohle vám zkrátka samota neumožní. Existuje nějaká běžecká seznamka? Asi si podám inzerát; značka: běh za úsměvem.

NE: volno. Měla jsem chuť pokračovat v zážitkovém víkendu, tak jsem si doplnila kulturní deficit: P.I.Čajkovskij - klasický balet Labutí jezero.
Autor: Petr Berounský
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3 komentáře:

ryba řekl(a)...

Ahoj, s tím závěrem jsem to měl stejně.Hned jsem musel poprosit Dana jestli můžu jít běhat s ním, protože nikoho jiného tu neznám, tedy znám ,ale nikdo se mnou nechce běhat.
Až ti dojde motivace a chuť běhat co jsi načerpala v sobotu, napiš a můžeme si s Petrem udělat výlet.

Také na tom budu makat, abych byl příště rychlejší a vytrvalejší.

Unknown řekl(a)...

Zajiste. A zpocenejsi :-)

wuxi řekl(a)...

Jakmile jsem dorazila dom a vydechla jsem, v klidu jsem hlouběji přemítala celou tu naší akci. Je fajn číst vaše osobní dojmy a vědět, že to vnímáme stejně.

Ještě před rokem mi dělal docela častého sparingpartnera kamarád z univerzity, jenže se odstěhoval za prací do Německa a já osiřela. Zvykla jsem si, ale přeci jenom příležitostná asistence by nebyla na škodu.

Myslím, že díky vám teď mám sportovní motivace na rozdávání. Jen aby moje "čisté" :-D nožky po zdravotní stránce spolupracovaly.

A určo někdy zase něco spácháme.

Petře, aby se Kamil zapotil, nejspíš by jsme mu nesměli dělat doprovod my :-D. Musíme na něj příště vymyslet nějákou tu kulišárnu ;-)