1000 km

Z tohohle čísla mám skutečně radost. Stálo to dost úsilí, pár zranění, ale jinak to byla docela zábava.

Tentokrát se zřeknu srdceryvného projevu, jen bych chtěla opět vyjádřit díky. Dnes ale budu konkrétní. Neskutečně moc děkuji mému drahému Honzinovi za veškerou podporu, povzbuzování a trpělivost. Honza mi je partnerem, který se mnou drží krok, kilometry  v jeho přítomnosti tak nějak méně bolí a rychleji ubíhají. Honzík kvůli mně nazuje kecky i o půlnoci, doprovází mě i když se zrovna potýkám se zraněním nebo jiným neduhem ( prostě mi to neběhá ), je mi milou společností na krátkých i dlouhých trasách. Báječný to kamarád a člověk ve všech ohledech.

! A běžíme vstříc další tisícovce !   

Tak se přeci jenom nakonec trochu rozepíši. Nedávno jsem byla dotázána na moji motivaci a nedokázala jsem jednoznačně odpovědět. To mě donutilo se zamyslet. Takže jak se věci mají: ve svém proslovu jsem zmínila, že shledávám motivaci za nepostradatelnou součást běhu. Tuto tezi nadále zastávám, jen bych ji chtěla trochu dovysvětlit a vztáhnout ke své osobě. Bez motivace běhu „nepropadnete“. Ale stejně jako se mění naše cíle v průběhu jednotlivých životních etap, tak se mění i naše motivace, pokud se rozhodneme vstoupit do vývojové linie běhání. To, co mi bylo kdysi hnacím motorem, dokonale splnilo svůj účel - pomohlo mi s prvními běžeckými krůčky a dovedlo mě k fázi, v níž si běh užívám. Dnes ale mé kroky vede určitý komplex věcí, lidí, pocitů, systém vazeb, jenž se v průběhu času vytvořil. Přátelé si moji osobu spojili s během nebo se sportem obecně, tak vlastně vznikl „náš běžecký team“, jenž má své stálé i příležitostné členy. Objevila jsem, že běh mi poskytuje zvláštní druh prostoru, ve kterém zkrátka není místo pro starosti, smazává minulost i budoucnost, je tu jen přítomný okamžik a tím je běh samotný. Pak tu je jeden závod – horolezecký krosmaraton, kterého bych se chtěla zúčastnit. Srdeční záležitost; akce, která se každoročně pořádá v Sosnové, tedy v místě, které považuji za svůj běžecký domov a ráj. Na závěr tu máme fakt, že se běh stal mým téměř každodenním rituálem, je jednou z prvních věcí, které ráno řeším – kam, kdy a kolik. Jsem teď vedena sice méně agresivními nicméně trvalejšími hodnotami.  

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------