sobota 15. února 2014



Dlouho, předlouho jsem řádku nenapsala. Ne, nebyla jsem nemocná, ne, nepřestala jsem běhat.  Jen bylo rušné období plné práce, změn, zvratů…. Zkrátka jeden velký cirkus, kdy jsem sic sem tam popoběhla, ale čas a chuť sepisovat zážitky prostě nebyly. Potřeba sdílet moje cesty skrze klávesnici   tak nějak upadla v zapomnění. Do stejného zaprášeného kouta se dostalo i nutkání honit se za kilometry a časy. V cíli maratonu jsem spolu se vší tou dřinou zanechala i jistý závazek, který mě motivoval běžet dál a rychleji. Možná je to dobře a možná taky ne. Pocítila jsem svobodu a volnost, hlava mi dovolila pohlédnout na věci zase z  jiného úhlu.

Dlouhou dobu jsem hledala, jak nejlépe, a co možná nejkomplexněji, definovat můj běh. Odpovědi jsem se dobrala po rozpravě s jedním buddhistou. Meditace! To je to slovo, pod nímž je vše ukryto. Duševní svoboda, která ke mně přistupuje, když naleznu harmonii mezi dýcháním, hlavou, pohybem a okolní přírodou. Tenhle stav maže každodenní realitu, čas, všechny starosti i domnělé potřeby.  Někdy bych si přála, aby všichni mohli alespoň na okamžik cítit to, co prožívám, když běžím… myslím, že pak by nemohli neběhat.


RECENZE VFF SPYRIDON 


Poté, co jsem shledala spotřebu kobercové lepenky na opravu starých Spyridonek za skutečně neúnosnou, definitivně jsem se rozhodla pro omlazení „vozového parku“. Ačkoliv jsem původně jela do Prahy pro kilometry ověřený model, tak se mi poštěstilo a doma mám nakonec novou verzi modelu (respektive verzi, která se na náš trh nedostane).  A jsem skutečně nadšena.  Takže se s vámi podělím o svoje ryze kladné hodnocení tohoto pětiprstého kousku. 


Podrážka se od LS Spyridon v ničem neliší. Kvalitní a osvědčený dezén „ala traktor“ nalezne uplatnění především v terénu. Ideální přilnavost, pružnost a vynikající kontrola při prudkých změnách směru. Ovšem svršek doznal velmi výrazné změny. Ačkoliv jsem v první chvíli byla trochu na rozpacích, zda je jediná plastová přezka schopna zajistit dostatečné upevnění nohy v botě, ukázalo se, že systém převzatý z modelu KSO funguje naprosto spolehlivě i pro model určený do náročnějšího a agresivnějšího prostředí. Horní díl spolehlivě obepíná přední část chodidla a materiál ani časem neztrácí nic ze své pružnosti. Méně je někdy více a u svrchní části tohoto modelu to platí dvojnásob. Absence přebytečných švů, materiálová nesourodost a řada míst, která jsou příčinnou vzniku nepříjemných odřenin – jazyk u rychlo-tkaničkového systému, šev prodyšné části po straně klenby…. to vše bylo elegantně odstraněno. V jednoduchosti je krása. Nové Spyridon mohu s klidným svědomím jenom doporučit.  

Sečteno podtrženo
+ díky výraznému vzorku podrážky je tento model vhodný i do náročnějšího terénu         
+ minimalistická obuv s dostatečnou ochranou chodidla
+++ efektivní a jednoduché zpracování svršku
- nedostatečná voděodolnost
- v bahnitém terénu extrémní přilnavost bláta k podrážce
- počáteční pocit volné paty   


Koncept VFF mě prostě baví.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

MŮJ PŘÍBĚH
Praví se: “za vším hledej ženu“, u mě totéž platí v menší obměně: “za vším hledej chlapa“. A přesně tak jsem se dostala k běhu.  Ale pěkně popořadě. Kdysi jsem se seznámila s mužem, jenž byl a žil velmi odlišně než většina lidí, se kterými jsem se do té doby setkala. Přestože světy nás obou byly rozdílné, nalezla se skulinka, která naše cesty svedla dohromady. V té době byly pro mne brusle sportem číslo jedna. Já žila pro kolečka, kdežto on, ultramaratonec, pro běhání. Jeho snaha poodhalit mi tajemství běhu,  "nepadla tou dobou na dvakrát úrodnou půdu". Běh byl pro mě spíše utrpením, než-li radostí. Moje šnečí tempo, styl raněného medvěda, funění parní lokomotivy a následná svalová horečka byly jasným ukazatelem, že tohle není sport pro mě. I přes řadu shodných zájmů a názorů, které nás dva spojovaly, byla mezi námi jistá neviditelná bariéra, kterou jsem nedokázala (a možná v té době ani nechtěla) zbořit.  A naše cesty se tak časem zpátky rozdělily. V ten moment jsem si uvědomila, jak výjimečnou osobu jsem ztratila. Rozhodla jsem se, že se nemíním tak lehce vzdát. Pakliže jsem měla patřit do jeho světa, musela jsem ho nejprve prozkoumat a pochopit. Jakým směrem se dát, to mi bylo od začátku jasné. Ze dne na den jsem zahodila všechny in-line závodní plány, zastrčila brusle do kouta a nazula běžecké boty. Téměř každé ráno jsem pak vyrážela do lesů běhat. Kolikrát jsem druhý den nemohla ani sejít schody, jak jsem měla namožené svaly, podvrtnuté kotníky, nateklá kolena… bolelo to, ale i přesto jsem hnána směsicí různých pocitů: smutek, zlost, ukřivdění, naděje…. stále dokola vybíhala a tajně doufala, že si toho ta správná osoba všimne. Kilometry mi postupně ubíhaly pod nohama, já však toho muže už nikdy více nedohnala. Avšak jistým způsobem má tenhle člověk vlastně zásluhu na tom, že jsem časem objevila nový svět, jak tam venku, tak i uvnitř sebe samé.       

Ono je nakonec skutečně jedno z jakého důvodu začnete běhat. Důležité je mít trpělivost, pak se i pro Vás možná stane cesta cílem. 
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Žádné komentáře: