Dlouho, předlouho jsem řádku nenapsala. Ne, nebyla jsem nemocná,
ne, nepřestala jsem běhat. Jen bylo rušné období plné práce, změn,
zvratů…. Zkrátka jeden velký cirkus, kdy jsem sic sem tam popoběhla, ale čas a
chuť sepisovat zážitky prostě nebyly. Potřeba sdílet moje cesty skrze
klávesnici tak nějak upadla v zapomnění. Do stejného
zaprášeného kouta se dostalo i nutkání honit se za kilometry a časy.
V cíli maratonu jsem spolu se vší tou dřinou zanechala i jistý závazek,
který mě motivoval běžet dál a rychleji. Možná je to dobře a možná taky ne.
Pocítila jsem svobodu a volnost, hlava mi dovolila pohlédnout na věci zase z
jiného úhlu.
Dlouhou dobu jsem hledala, jak nejlépe, a co možná nejkomplexněji,
definovat můj běh. Odpovědi jsem se dobrala po rozpravě s jedním
buddhistou. Meditace! To je to slovo, pod nímž je vše ukryto. Duševní svoboda,
která ke mně přistupuje, když naleznu harmonii mezi dýcháním, hlavou, pohybem a
okolní přírodou. Tenhle stav maže každodenní realitu, čas, všechny starosti i
domnělé potřeby. Někdy bych si přála, aby všichni mohli alespoň na
okamžik cítit to, co prožívám, když běžím… myslím, že pak by nemohli neběhat.
RECENZE VFF SPYRIDON
Poté, co jsem shledala spotřebu kobercové lepenky na opravu
starých Spyridonek za skutečně neúnosnou, definitivně jsem se rozhodla pro
omlazení „vozového parku“. Ačkoliv jsem původně jela do Prahy pro kilometry
ověřený model, tak se mi poštěstilo a doma mám nakonec novou verzi modelu
(respektive verzi, která se na náš trh nedostane). A jsem skutečně
nadšena. Takže se s vámi podělím o svoje ryze kladné hodnocení
tohoto pětiprstého kousku.
Podrážka se od LS Spyridon v ničem neliší. Kvalitní a
osvědčený dezén „ala traktor“ nalezne uplatnění především v terénu.
Ideální přilnavost, pružnost a vynikající kontrola při prudkých změnách směru.
Ovšem svršek doznal velmi výrazné změny. Ačkoliv jsem v první chvíli byla
trochu na rozpacích, zda je jediná plastová přezka schopna zajistit dostatečné
upevnění nohy v botě, ukázalo se, že systém převzatý z modelu KSO
funguje naprosto spolehlivě i pro model určený do náročnějšího a agresivnějšího
prostředí. Horní díl spolehlivě obepíná přední část chodidla a materiál ani
časem neztrácí nic ze své pružnosti. Méně je někdy více a u svrchní části
tohoto modelu to platí dvojnásob. Absence přebytečných švů, materiálová
nesourodost a řada míst, která jsou příčinnou vzniku nepříjemných odřenin – jazyk
u rychlo-tkaničkového systému, šev prodyšné části po straně klenby…. to vše
bylo elegantně odstraněno. V jednoduchosti je krása. Nové Spyridon mohu
s klidným svědomím jenom doporučit.
Sečteno podtrženo
+ díky výraznému vzorku podrážky je tento model vhodný i do náročnějšího terénu
+ minimalistická obuv s dostatečnou ochranou chodidla
+++ efektivní a jednoduché zpracování svršku
- nedostatečná voděodolnost
- v bahnitém terénu extrémní přilnavost bláta k podrážce
- počáteční pocit volné paty
Koncept VFF mě prostě
baví.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------MŮJ PŘÍBĚH
Praví se: “za vším hledej ženu“, u mě totéž platí v menší
obměně: “za vším hledej chlapa“. A přesně tak jsem se dostala k běhu.
Ale pěkně popořadě. Kdysi jsem se seznámila s mužem, jenž byl a žil velmi
odlišně než většina lidí, se kterými jsem se do té doby setkala. Přestože světy nás obou byly rozdílné, nalezla se skulinka,
která naše cesty svedla dohromady. V té době byly pro mne brusle sportem
číslo jedna. Já žila pro kolečka,
kdežto on, ultramaratonec, pro běhání. Jeho snaha poodhalit mi tajemství běhu, "nepadla tou dobou na dvakrát úrodnou půdu". Běh byl pro mě spíše utrpením, než-li
radostí. Moje šnečí tempo, styl raněného medvěda, funění parní lokomotivy a
následná svalová horečka byly jasným ukazatelem, že tohle není sport pro mě. I přes řadu shodných zájmů a názorů, které nás dva spojovaly, byla mezi
námi jistá neviditelná bariéra, kterou jsem nedokázala (a možná v té
době ani nechtěla) zbořit. A naše cesty se tak časem zpátky rozdělily.
V ten moment jsem si uvědomila, jak výjimečnou osobu jsem ztratila.
Rozhodla jsem se, že se nemíním tak lehce vzdát. Pakliže jsem měla patřit do
jeho světa, musela jsem ho nejprve prozkoumat a pochopit. Jakým směrem se dát, to mi bylo od začátku
jasné. Ze dne na den jsem zahodila všechny in-line závodní plány, zastrčila brusle do
kouta a nazula běžecké boty. Téměř každé ráno jsem pak vyrážela do lesů běhat.
Kolikrát jsem druhý den nemohla ani sejít schody, jak jsem měla namožené svaly, podvrtnuté
kotníky, nateklá kolena… bolelo to, ale i přesto jsem hnána směsicí různých
pocitů: smutek, zlost, ukřivdění, naděje…. stále dokola vybíhala a tajně
doufala, že si toho ta správná osoba všimne. Kilometry mi postupně ubíhaly pod
nohama, já však toho muže už nikdy více nedohnala. Avšak jistým způsobem má tenhle člověk vlastně zásluhu na tom, že jsem časem objevila nový svět, jak tam
venku, tak i uvnitř sebe samé.
Ono je nakonec skutečně jedno z jakého důvodu začnete běhat.
Důležité je mít trpělivost, pak se i pro Vás možná stane cesta cílem.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Žádné komentáře:
Okomentovat