pondělí 23. dubna 2012

PO: volno. Diagnóza příčného plochonoží potvrzena odborníkem. Z ordinace jsem si odnesla
                 poukázku na individuální vložky a rehabilitace
ÚT: volno. Dolehla na mě nedělní štreka
ST: volno. Dobrovolně to na sebe prásknu: obyčejná únava a lenost
ČT: 13 km Střižák, trail. I přes pět hodin spánku a desetihodinovou pracovní šichtu nešlo odolat
                prolítnutí se v téměř letním dni
PÁ: 10 km Sosnová, trail ( 7 km bosky ) s Enya + 25 km cyklistika ve společnosti tatínka
SO: volno. Sportovní aktivita byla v plánu, ale díky nečekané, nicméně velmi příjemné návštěvě
                plán padl
NE: 30 km online inline. S Jindrou v Račicích a opět se ukázalo, že mám před sebou ještě 
                 dlouhou cestu v technickém zdokonalování

PAUZA č.3
Dost dlouhou dobu jsem váhala, zda tento krok skutečně učinit a oficiálně to odpískat. Ani nedokáží popsat, jak moc mě to vnitřně bolí. Bránila jsem se tomuhle rozhodnutí zuby, nehty a snažila si vtlouci do hlavy, že to překonám, že další běh to určitě půjde. Jenže po více jak dvou měsících jsem ve stavu, kdy nedokážu prakticky ani chodit, natož pak běhat. Radost z pohybu byla vystřídána tréninkem „ na krev“ a prázdná mysl byla nahrazena odpočtem kilometrů, po které budu muset ještě snášet tu neskutečnou bolest. A o tom by běh přeci neměl být. Ignorovala jsem tělo a svou vlastní paličatostí ho huntovala ještě více. Nyní už nemám na výběr a musím si připustit, že takhle to dál nejde.

Někde jsem četla, že běh lidi změní, činí je lepšími, skromnějšími a vnímavějšími. Nemám tu troufalost hodnotit sama sebe, ale jednoznačně mě běh skutečně změnil a prostor, který jsem v něm nalezla mi pomohl překonat spousty krizí. A tak věřím, že neodkládám boty natrvalo        ( vlastně vím, že bych toho už ani nebyla schopna ), protože běh se stal pro mě jistou filosofií a určitou životní cestou.


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Je mi líto, ale tušil jsem jak to dopadne. Příliš mnoho,příliš rychle.
Drž se koleček. K.

wuxi řekl(a)...

Uznávám, nasadila jsem si laťku příliš vysoko, chtěla víc a měla klapky na očích. I přesto nelituji. Po tom všem úžasném, co jsem viděla a zažila to nevzdám. Chybami se člověk učí. Snad se brzy otřepu a věřím, že až se příště rozeběhnu, budu o něco více moudřejší.