Jsou to muka. No nevím, jak dlouho jsem ještě schopna setrvat ve stavu nečinnosti. Obzvláště když je venku na vesnici tak krásně, všude kolem šumí les, podzim v zářivých barvách a sluneční paprsky vyloženě vybízí k proběhnutí na čerstvém vzduchu. Naivní představa, že ono to s tím kotníkem nebude zas tak horké, vzala rychle za své, neboť otok zmizel až po týdnu, bolí mě i nazout si boty, takže se mi bude ještě nějaký ten den pravděpodobně na tenisky prášit a to se mi vůbec nelíbí. Potřebuji pohyb, jinak se asi zblázním. Denně se mě někdo ptá na moje běhání, už  se nemohu dočkat až budu moci opět odpovědět: kecky v provozu. Pan doktor by ze mě asi nebyl nadšený, ale plánuji na víkend pokus o výklus. Tak snad to vyjde.